VYKUŘOVADLA

Malý rituál klidu a pohody v hektickém období pomocí 

Františky se staly nejen symbolem Vánoc, ale i způsobem, jak se alespoň na chvíli zastavit a vychutnat si tichou atmosféru zimních večerů. 

Zapálení františku se pro mnohé proměnilo v malý osobní rituál, který pomáhá uklidnit mysl a navodit pocit pohody v jinak hektickém období. 

Ať už jde o tradiční vůně jako myrta či santalové dřevo, nebo moderní varianty jako třeba levandule, každý františek vytváří jedinečnou atmosféru, která dokáže zklidnit a přinést radostné chvíle do vánočních dnů.

Tradice pálení františků, českých vykuřovadel,  pochází pravděpodobně z česko-německého pohraničí, především z Krušnohoří, a je stará více než 300 let. 

Ale pojďme ještě dál do historie, protože tradice sahá až do dob, kdy bývalo zvykem na přelomu starého a nového roku vykuřovat obydlí.

Vůně kadidla nás povznese od pozemského trmácení k duchovnějším stránkám života – snad právě proto využívali tuhle vůni v pradávných svatyních společně s myrhou při slavnostních duchovních obřadech.

Výroba františka je tak trochu alchymie – rozemleté dřevěné uhlí a pryskyřici smícháme v těsto podobné, jako když děláme vosí hnízda. Pak se z něj speciálně upravenými kleštěmi vymačkáme jednotlivé homolky, které sušíme na sluníčku nebo v sušárně.

Františka zapalujete nejlépe nad svíčkou, po dobu asi 20 vteřin, a trošku ho rozfoukejte.